V kontrolním hlášení se nachází celá řada nástrah a minových polí, která nejsou příliš diskutována. Ve třetím díle miniseriálu o kontrolním hlášení se budeme zabývat problematikou určení Data povinnosti přiznat daň, vykazování při krácení nároku poměrem  a zvláštními režimy dle §89 a §90.

Datum povinnosti přiznat daň – DPPD

Toto datum se uvádí v několika sekcích (A.2, A.4, B.2). U vašich klasických výstupů (A.4), tedy tuzemských plnění, je to vlastně DUZP. S tím by neměl být problém. Každý účetní software s touto informací pracuje a dokáže ji vykázat. I když budete sestavovat kontrolní hlášení ručně, tak si s tím poradíte.

U vstupů (B.2) je to datum, kdy Váš dodavatel musel přiznat daň. To může být lehce matoucí v okamžiku, kdy si nemůžete nárokovat daň ve stejném měsíci ve kterém došlo ke zdanitelnému plnění z toho důvodu, že jste v tomto měsíci ještě neměli k dispozici daňový doklad (§73 odst.1 písmeno a). Potom to bude vypadat tak, že v dubnu obdržíte doklad s březnovým zdanitelným plněním. Váš dodavatel odvede daň v březnu, Vy ale nárokujete až v dubnu, protože teprve v dubnu máte v ruce daňový doklad a můžete si uplatnit právo na odpočet daně na vstupu. Nárokovat si budete v dubnovém přiznání a dubnovém kontrolním hlášení, ale v tomto dubnovém kontrolním hlášení uvedete v položce DPPD datum uskutečnění zdanitelného plnění z faktury, tedy březnové datum.

Teoreticky velký problém ale může nastat v sekci A.2. Tam jsou plnění u kterých na Vás zahraniční dodavatel přenesl povinnost přiznat daň. Vlastně jde o opak Souhrnného hlášení (tedy krom toho, že do A.2 se vykazují i služby poskytnuté z třetích zemích). Problém je v tom, že velmi často doklady s takovým plněním chodí do firmy s velkým zpožděním. Pokud obchodujete se Slovenskem asi problém mít nebudete. Ale pokud je Váš obchodní partner Ital, tak zpravidla budete rádi, když od něj vůbec nějaký doklad vyloudíte. Zpoždění 3-4 měsíce není nic neobvyklého. Co se týče zdanění, tak běžná praxe je taková, že se tato plnění uvedou do přiznání k DPH v okamžiku, kdy se o nich dozvíte. Tedy v okamžiku, kdy máte doklad. Což je ovšem špatně. DUZP u služeb je okamžik, kdy je služba poskytnuta (§24)a u pořízení zboží z EU je to datum vystavení dokladu, pokud byl vystaven nejpozději 15.den měsíce následujícího po měsíci, kdy došlo k dodání zboží. Nebo 15.den měsíce následujícího po měsíci kdy došlo k dodání zboží pokud byl doklad vystaven po tomto datu (§25). Což se prakticky nedá dodržet bez mnoha a mnoha dodatečných přiznání k DPH.

Nicméně je tam reverse-chargé. Daníte a současně daň nárokujte, takže snad ani nemůžete udělat daňový únik. Finanční úřady kdysi dávno měly snahu takové plnění trhat. Sice Vám nemohly zakázat nárokovat si daň později (ve většině případů existuje nárok na odpočet daně po dobu 3 let po datu kdy poprvé vznikl), ale dodanily přinutily Vás dát toto plnění na vstup už do měsíce, do kterého opravdu patřilo. Tedy vznikl daňový nedoplatek a k tomu úroky a penále. Což jim ale vydrželo jenom do okamžiku, kdy několik evropských soudů potvrdilo, že reverse-chargé nelze trhat do několika měsíců a jedná s o jednu operaci, která musí být vykázána v jednom měsíci. Za takových podmínek Vás sice správce daně mohl přinutit podat dodateční přiznání, ale nemohl Vám doměřit žádnou daň a napařit penále a úroky. Takže to správce přestalo bavit a šli si hrát jinam.

Jedna věc ovšem je, že Vám nemohou doměřit daň a druhá věc je, že pak máte špatně kontrolní hlášení. Správce daně na to nemůže přijít při automatické kontrole (tyto údaje není s čím párovat-protistrany jsou v zahraničí), ale při běžné kontrole přímo ve firmě Vám to zkontrolovat mohou. A mohou nastat problémy.

Pojďme si představit katastrofický scénář. Není samozřejmě jisté, že takto správce daně bude postupovat, ale postupovat tak může. Řekněme, že Vám budou kontrolovat 3 roky dozadu a soustředí se na kontrolu těchto plnění. Pokud se zahraničím obchodujete často, tak budete mít spoustu faktur s reverse-chargé a u mnoha z nich špatně určené datum povinnosti přiznat daň. Každý měsíc máte minimálně jednu špatně. To opravdu není obtížné si představit. Řekněme, že Vám na to správce přijde (což je velmi jednoduché, stačí se na ty faktury podívat). V tom případě je ale jasné, že jste nesplnili svoji povinnost podat následné kontrolní hlášení nejpozději 5 pracovních dnů ode dne zjištění nesprávných nebo neúplných údajů.

§101f odst.2.: Zjistí-li plátce po uplynutí lhůty k podání kontrolního hlášení, že v tomto kontrolním hlášení uvedl nesprávné nebo neúplné údaje, je povinen do 5 pracovních dnů ode dne zjištění nesprávných nebo neúplných údajů podat následné kontrolní hlášení, ve kterém tyto nedostatky napraví.

A v okamžiku, kdy jste měli v ruce fakturu, tak jste už přece věděli, že jste v jednom z minulých kontrolních hlášení uvedli nesprávné, nebo neúplné údaje. Pokaždé, když se k Vám dostala takovou zpožděná faktura, tak jste zjistili, že je nějaké kontrolní hlášení špatně.

A co Vás to bude stát?

§ 101h Následky za porušení povinnosti související s kontrolním hlášením

(1) Pokud plátce nepodá kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě, vzniká mu povinnost uhradit pokutu ve výši

• a) 1000 Kč, pokud jej dodatečně podá, aniž by k tomu byl vyzván,
• b) 10000 Kč, pokud jej podá v náhradní lhůtě poté, co k tomu byl správcem daně vyzván

Co myslíte. Pokud Vás správce daně nachytá na švestkách a při kontrole u Vás ve firmě bude schopen doložit, že jste nepodali následné kontrolní hlášení ve lhůtě, ve které jste ho podat měli, vyzve Vás k podání v náhradní lhůtě? No radši s tím počítejte. I kdyby to byl ale velký lidumil a nevyzval Vás, tak to máte každé kontrolní hlášení za 1 000 Kč (podali jste pozdě, ale bez výzvy správce). Pokud Vás vyzve, tak to máte 10 000 za jedno. A jak jsme si řekli, kontrolují Vám 3 roky, hodně obchodujete se zahraničím a máte tedy měsíčně minimálně jednu fakturu špatně. Jestli dobře počítám, je to minimálně 36 000 a maximálně 360 000 na pokutách. Au.. No. Je to katastrofický scénář. Třeba to kontrolovat nebudou. Třeba za to nebudou dávat pokuty. Co by to taky bylo za stát, kdyby místo daní vybíral pokuty?! To snad jedině tak před volbami, nebo ani to ne. Třeba to bude úplně v pohodě.

Nebo taky ne.

Co nám radí úředníci v poučení k vyplnění kontrolního hlášení:

Plátce uvede přijatá zdanitelná plnění, u kterých je jako příjemce povinen přiznat daň podle § 108 odst. 1 písm. b) a c), do kontrolního hlášení (část A.2.) za období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň podle § 24 nebo § 25 (tj. podle data povinnosti přiznat daň – bez ohledu na to, zda má v daném okamžiku k dispozici daňový doklad).

V případě, že na základě později obdrženého daňového dokladu zjistí plátce změny ohledně hodnoty základu daně (tj. i daně) z dotčeného plnění, uvede tuto změnu (pouze rozdíl oproti původně deklarovaným hodnotám, nebo storno původního řádku a uvedení nového obsahující celou správnou hodnotu dotčeného plnění) do řádného kontrolního hlášení za období, kdy obdržel daňový doklad (podle data vydání daňového dokladu). V případě, že žádné hodnotové změny nejsou později obdrženým daňovým dokladem prezentovány, plátce plnění již duplicitně do kontrolního hlášení neuvádí (tzn. nedoplňuje pouze číslo dokladu atd.).

Jinými slovy. Nějak (když není doklad tak ani netušíme, že se něco stalo a ceny už vůbec neznáme) taková plnění musíte dodanit (asi ty čísla máme nějak uhodnout) do období kam patří podle §24 nebo §25 a až přijde doklad, tak máme vyhodnotit, jestli se nám to napoprvé povedlo uhodnout správně a případné rozdíly (autoři dokonce předpokládají, že se teoreticky můžeme trefit na haléř přesně) už můžeme dodanit v období, kdy nám dorazil doklad. Tedy jestli si autoři citovaného pamfletu myslí, že tímhle někomu zjednodušili život, tak by měli začít myslet znovu.

No…Dodržet přesně literu zákona je velmi komplikované a vyžadovalo by to značné množství dodatečných přiznání a následných kontrolních hlášení. Mimochodem. Řekněme, že si počkáme a až budeme mít více méně jistotu, že do daného měsíce další doklad nedorazí, tak uděláme dodatečné přiznání a následné kontrolní hlášení. Bude to stačit?

Nebude. Jak jsme si řekli, musíte udělat následné kontrolní hlášení (a k němu samozřejmě dodatečné přiznání) nejpozději 5 dnů poté co zjistíte, že v něm něco máte špatně, nebo v  něm něco chybí. Jestli do firmy  přijdou pozdě 3 faktury, ale se 14 denním rozestupem, tak musíte udělat 3 následné kontrolní hlášení a 3 dodatečná přiznání. I když „musíte“ je možná trošku silné slovo. Záleží na tom, jak máte ve firmě rozvrženou práci s razítkem „Došlo dne:“. Všimli jste si, jak se v poslední době toto razítko stalo nebezpečným? Dají se s ním napáchat poměrně významné škody. Možná je na čase přehodnotit, kdo k tak nebezpečnému nástroji má přístup. Asi by to neměl být jen tak někdo, kdo ráno nastaví na razítku aktuální datum a pak s ním bezmyšlenkovitě mlátí do všeho, co mu přijde pod ruce. Asi by to měl být rozumný a uvážlivý člověk, kterému pečlivě vysvětlíte, jak se s takovým razítkem hospodaří. Nicméně i pokud přijmete taková zodpovědná opatření, tak Vám asi budou k ničemu, pokud se Váš obchodní partner nedokáže přenést přes nesnesitelnou prázdnotu bílého papíru a začne na něj sázet přehršel různých nepotřebných čísel a dat, jako kupříkladu datum vystavení. Pak Vám nepomůže ani vysoce kvalifikovaný odborník přes použití razítka „Došlo dne:“ a budete podávat spousty následných kontrolních hlášení a dodatečných přiznání k DPH.

Nebo možná nebudete muset. Na některých školeních, na kterých přednášeli vysoce postavení lidé z finanční správy, padla informace, že správci daně budou i nadále tolerovat současnou praxi (dodanit až v měsíci, kdy jste obdrželi doklad), pokud v kontrolním hlášení bude vykázáno správně DPPD. Tedy máte fakturu za službu poskytnutou v únoru, která Vám dorazila v květnu. Můžete ji zdanit (provést reverse-chargé) v květnu jako doposud. Tedy ji i uvedete v květnovém kontrolním hlášení, ale u tohoto plnění uvede v položce DPPD správné únorové datum. A to až stojí za zamyšlení. Pořád je to komplikace, ale je to už zvládnutelná komplikace. Doufejme. V ideálním stavu by něco takového mohlo vyjít v příští verzi poučení k vyplnění. Ale i pokud ne. Rozhodně bych zkusil jít tímto směrem, než nedělat nic a zůstat u současné praxe. Uvádět správné datum povinnosti přiznat daň by nemusel být až takový problém. I když samozřejmě záleží na tom, jaký používáte software a jestli se s něčím takovým dokáže srovnat. Zvažte to.

Použit poměr

Pokud uplatňujete poměrný nárok na odpočet daně (§75) a nárokujete si tedy nižší daň, než je na dokladu, tak uvádíte do kontrolního hlášení pouze takovou výši základu a daně, jakou si uplatňujete. Současně takové záznamy v kontrolním hlášení musí být označeny v položce „Použit poměr“ hodnotou „ANO“. Zdůrazňuji, že se nejedná o krácení odpočtu daně koeficientem (§76), ale opravdu o poměr. Nároky, které na přiznání k DPH následně budete krátit koeficientem (§76) se v kontrolním hlášení uvádí v plné výši a bez dalšího označení.

Jako příklad uplatňování nároku poměrem bych uvedl odpočet daně u služebních vozidel používaných i pro soukromé účely. Dle dikce zákona máte v okamžiku uplatnění nároku na odpočet daně z takového vozu kvalifikovaným odhadem určit takzvaný poměrný koeficient. Poměrný koeficient vyjadřuje procentuální podíl použití tohoto plnění pro ekonomické činnosti plátce vůči celkovému použití. Poměrný koeficient ve výši 65% znamená, že auto bude využito z 65% pro „firmu“ a z 35% pro soukromé účely.

Tedy firma zakoupí osobní automobil, dostane fakturu na které má vyčíslenou daň 100 000 kč. Už přímo na faktuře uplatní poměrný odpočet a fakturu v kontrolním hlášení vykáže s DIČ dodavatele, evidenčním číslem faktury, daní pouze 65 000 (a k tomu přiměřený základ)  a v položce „Použit poměr“ hodnotu „ANO“.

Zatím je to sice práce trošku práce navíc, ale nic nezvládnutelného. Pak ale přijde konec roku. Na konci zdaňovacího období má poplatník povinnost poměrný koeficient přepočítat dle skutečných hodnot (v případě zmíněného auta podle knihy jízd určí najeté kilometry pro firmu a soukromé) a pokud se přepočtený poměrný koeficient bude lišit o více než 10 procentní bodů od toho na počátku kvalifikovaně odhadnutého, tak buď musí dodanit, nebo může nárokovat další odpočet. Podle toho, jak mu to vyjde. Pokud auto najelo mnohem víc soukromých kilometrů, než bylo odhadováno, tak musíte dodanit, pokud víc firemních, tak můžete od státu dostat ještě nejakou tu daň nazpět.

Ale jak takový dodatečný nárok, případně daňovou povinnost, vykázat v kontrolním hlášení? Rozhodně ne jednoduše. V poučení jsme instruování následujícím způsobem:

U poměrného nároku na odpočet daně se však do kontrolního hlášení uvede pouze ta poměrná část základu daně a k tomu příslušná daň, ze které má plátce nárok na odpočet daně podle § 75, jak uvádí v daňovém přiznání k DPH. U poměrného odpočtu – při do-uplatnění zbytku ke konci roku – tato hodnota bude uváděna pouze v daňovém přiznání k DPH.

Pouze v daňovém přiznání? V Kontrolním hlášení už ne? Ale co kontrolní řádky? Ony se totiž v kontrolním hlášení vykazují i kontrolní řádky. Potom ale nebude souhlasit součet B.2+B.3 z kontrolního hlášení proti součtu řádků 40 + 41 z přiznání k DPH. Co se potom stane?

V komentářích ke xml struktuře je u jednoho z kontrolních součtů napsané:

B.2. + B.3. celkem základy daně u první snížené a druhé snížené sazby DPH. Celková hodnota základu daně u snížených sazeb B.2. a B.3. (nebo součet tří kontrolních hlášení u čtvrtletního plátce) odpovídá součtu řádků 41 daňového přiznání k DPH. (Výpočet s maximální tolerancí +/- 1000 Kč.).

Pokud tedy vykážete tato dodatečná dodanění jenom do přiznání a nikoliv do kontrolního hlášení, tak ten rozdíl lehce může být větší než 1000 kč. Na konci roku můžete dodaňovat celou řadu věcí a trefit správně koeficient se nemusí povést. Ono se to nepovede poměrně často. Co se stane, když limit 1000 korun rozdílu mězi přiznáním a kontrolním hlášením překročíte? Půjde potom kontrolní hlášení podat? Nejspíš ano, protože v té chvíli ještě nemusíte mít podané přiznání, takže to stejně nebude proti čemu kontrolovat. Až bude mít správce daně obě daňová trvzení a zjistí, že kontrolní řádky neodpovídají, vyvzve Vás k ověření údajů? Vy potvrdíte, že to máte správně. Proč taky ne? Budete to mít správně. Ale správci pořád nebudou proti sobě sedět kontrolní řádky. Vyvolá kvůli tomu místní šetření? No.. Snad mu to půjde nějak vysvětlit po telefonu. nebo mailem. Jestli bude mít čas takové věci řešit. Doufejte.

Zvláštní režimy

Jedná se o zdanění obchodní přirážky vykazované v sekci A.4 nebo A.5.Přesněji o  §89 – zvláštní režim pro cestovní službu a §90 – zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi. A najdeme tady hned několik zrádných míst.

Začneme s tím, že u těchto plnění je potřeba v sekci A.4 je vyplnit extra sloupec „Kód režimu plnění“. U všech ostatních plnění v této sekci se v tomto sloupci vykazuje hodnota „0“ (nula). Pouze u plnění podle §89 se vykazuje hodnota „1“ a u plnění podle §90 hodnota „2“. To by pořád ještě nebyl nijak zásadní problém.

Druhou věcí ale je, že pro určení hraničního limitu 10 000 se nepoužívá samotná hodnota daněné obchodní přirážky, ale hodnota každého dokladu vydaného pro zdanitelné plnění uskutečněné v rámci dotčených zvláštních režimů. Zní to složitě, tak si vezmeme na pomoc konkrétní příklad uváděný v poučení k vyplnění kontrolního hlášení.

Příklad k vykazování zvláštního režimu pro cestovní službu – pro část A.4. KH:

Plátce poskytnul jinému plátci cestovní službu za 12 420 Kč. Uplatňuje zvláštní režim pro cestovní službu dle § 89 ZDPH, přirážku stanovuje pro každou cestovní službu zvlášť. Přirážka činí 2 420 Kč (hodnota nakoupených služeb a zboží činila 10 000 Kč). Do kontrolního hlášení vstupuje pouze hodnota přirážky základ – 2000, daň – 420.

Jak vidno, tak do sekce A.4 (plnění s hodnotou nad 10 000) vstupuje i plnění s hodnotou  2 420 jenom proto, protože poskytovatel plnění obdržel (nebo má obdržet) úhradu vyšší než 10 000. Což o to. Takový autobazar (prodejce použitých věcí) to má ještě vcelku jednoduché. Jenom málokteré auto stojí méně než 10 000. Tedy pokud prodá povinné osobě, tak ví, že musí vykázat v sekci nad 10 000 i když zdaněná obchodní marže bude jenom 4 000, které do kontrolního hlášení vykáže. ale co chudák cestovka?

Všimněte si částí příkladu, které jsem zvýraznil. Mluví se o plátci. Proč? To přece nemá na nic vliv. Vykazuje se podle toho, zda jde o osobu povinnou, nikoliv podle toho, zda jde o plátce či nikoliv. Dále ta krásná zmínka o tom, poskytovatel stanovuje přirážku pro každou cestovní službu zvlášť. To je hezké.. A kdopak to tak asi dělá? To se snad ani udělat nedá. Proto také zákon umožňuje zdaňovat až větší bloky, nikoliv jenom každou cestovní službu zvlášť.

§89 odst.3) ….Přirážku je možné stanovit také jako rozdíl mezi celkovou částkou, kterou jako úplatu obdržel nebo má obdržet poskytovatel cestovních služeb za poskytnuté cestovní služby uskutečněné za zdaňovací období, a celkovou částkou, kterou poskytovatel cestovních služeb uhradil nebo má uhradit za nakoupené služby cestovního ruchu, případně zboží od jiných osob povinných k dani, které jsou přímo zahrnuté do cestovních služeb uskutečněných za toto zdaňovací období…..

Ono se to taky prakticky jinak udělat nedá.

Takový příklad ze života. Vymyslíte nějaký pěkný poznávací zájezd. Přihlásí se jednotlivě 25 občanů (nepovinných osob) a k tomu dvě povinné. Jedna právnická osoba (ta přihlásí 3 lidi) a jeden živnostník, který přihlásí lidi dva. V rámci zájezdu je možné doobjednat další služby. Nepovinný půldenní výlet na nějaký hrad (kdo si ho neobjedná, tak ten půlden leží na koupališti), průvodcovské služby, lepší ubytování a další. Polovina přihlášených si objednala výlet na hrad, někteří lepší ubytování a firma co objednala pobyt pro 3 lidi dostala množstevní slevu. Tedy každý platí něco jiného a má fakturu na různě vysokou částku.

Zájezd skončil a peníze jsou v kase a Vy dáváte dohromady podklady pro zdanění. dostanete fakturu za ubytování, za jídlo, za průvodcovské služby a další. Na druhou straně máte hromadu peněz od spokojených zákazníků. Vcelku lehce si spočtete, že jste vydělali řekněme 37 000. Dříve stačilo takto zjištěnou obchodní marži zdanit shora, určit základ a daň a vykázat v přiznání k DPH. Za půl minuty nemáte co dělat.

Ale co teď. Co vykážete do kontrolního hlášení? Asi začnete s tím, že projdete komu jste to vlastně fakturovali. Občany (nepovinné osoby) můžete ignorovat. Ty do kontrolního hlášení v položkové sekci nevykazujeme. Tak ještě zkontrolujeme ty dvě povinné osoby. Živnostník (který přihlásil dvě osoby) má fakturu na 9 800. Hurá. Tak toho taky v položkové sekci vykazovat nemusíme. Ale právnická osoba s třemi přihlášenými už do položkové sekce spadne. Dobrá.. máme evidenční číslo (je to naše vystavená faktura, tak asi máme). Máme jeho DIČ. A co základ a daň? Tu máme taky? No nemáme. Kde bychom ji vzali. známe jenom marži za celý zájezd. Celkovou částku ke zdanění, která ale rozhodně neodpovídá marži vůči tomuto jednomu zákazníkovi. Co tam tedy vykázat?

Těžko říct. Protože přesně se to prostě zjistit nedá. Tržbu sice máte, ale jaksi neurčíte přesně náklady na toho jednoho účastníka zájezdu. To prostě nedáte. Autoři poučení si to krásně zjednodušili na příklad, který je v praxi nepoužitelný. Kdybych si měl tipnout, tak sami naprosto netuší, jak správně vykázat běžný příklad z praxe. Ono opravdu dělat zájezd jenom pro jednu firmu (jednoho zákazníka) je sice možné a občas se něco takového stane, ale častěji to tak prostě není. A pokud nemáte k nákladům jenom jednoho zákazníka, tak jak určíte marži? Jak určíte, co vykázat v položkové sekci a co v součtové? Jediné, co mi napadá je určit náklady poměrem. Třeba poměrem tržeb. Ale na to neexistuje žádná metodika a zcela jistě by šlo o zkreslení. Pokud cestovku máte, tak pověřte Vašeho daňového poradce zpracováním metodického pokynu v kterém Vám popíše, jak tyhle věci máte řešit. A i pokud Vám ho popíše a vezme na sebe (na svoji profesní pojistku) zodpovědnost za takový postup, tak vězte, že Vám přibude spousta práce a složité vykazování. To co jste předtím zvládli do půl minuty Vám teď bude trvat tak půl hodiny.

Jak to vypadá, tak náš krátký miniseriál o nástrahách kontrolního hlášení právě končí. Přeji Vám pevné nervy a hodně štěstí s kontrolním hlášením.

Snad už jenom odkaz na stránky Finanční správy se soubory ke studiu.

Další články ke kontrolnímu hlášení

Jak se neutopit v kontrolním hlášení – Dobropis

Jak se neutopit v kontrolním hlášení – Self Billing

Jak se neutopit v kontrolním hlášení -Díl II.

Jak se neutopit v kontrolním hlášení – Díl I.