Proč se vlastně účetnictví vede? K čemu to celé slouží? Mnoho lidí si myslí, že se jedná, o pro ně nepotřebnou administrativu naříznou státem, sloužící pro daňové účel. Z jistého úhlu pohledu to pravda je. Rozhodně ale ne celá. Existuje hned několik důvodů, proč účetnictví vést a věřte tomu nebo ne, schopnost zjistit kolik se má odvést na daních zdaleka není ta nejdůležitější z nich.

Účel účetnictví

Jak je na to účetnictví z legislativního pohledu. Základem je Zákon o vedení účetnictví (563/1991 Sb.) a vyhláška 500/2002 Sb. Alespoň pro běžné komerční firmy. Jiné subjekty (rozpočtové organizace, obce…) postupují podle jiných vyhlášek.

Zpět k účetnictví. V principu jsou 3 důvody k jeho vedení, nebo přesněji 3 různé okruhy subjektů, pro které se účetnictví vede.

1. Firemní management na různých úrovních
2. Majitelé a akcionáři
3. Stát

Účetnictví vedené pro firemní management

Jedním z nejdůležitějších důvodů pro vedení účetnictví je poskytnout zodpovědným osobám dostatek informací k tomu, aby se mohly kvalifikovaně rozhodovat. Musí vědět, jak na tom firma je  a potřebují to vědět pokud možno hned. Musí vědět, jestli najmout další dva lidi, nebo tři propustit. Potřebují informace o tom, jak moc je výhodná či nevýhodná smlouva s klíčovým partnerem (a tuto informaci musí pokud možno dostat ještě dřív, než tu smlouvu uzavřou). Případně jestli se víc vydělá na prodeji postelí dřevěných jednopatrových, nebo kovových dvoupatrových.

Vedení účetnictví pro management jde daleko za hranici, kterou předepisuje zákon. Účtuje se mnohem podrobněji, mnohem přesněji a jde se do značných detailů. Sledují se věci, o kterých zákon vůbec nehovoří. V účetnictví se spousta věcí rozpočítává, rozpadavá do detailů. I když by fakturu teoreticky stačilo zaúčtovat třemi řádky, tak u firem které se o své účetnictví opravdu starají, se rozpadá do desítek, stovek či tisíců jednotlivých položek.

Takové firmy (zpravidla se jedná o střední a větší firmy) své účetnictví opravdu vytěžují. Hledají v něm souvislosti a závislosti. Modelují, jak věci budou vypadat v budoucnu. Když uslyšíte slovo „Data mining“ (případně i „controlling“) v souvislosti účetnictvím, tak se tím myslí právě tohle. Pečlivě a svědomitě vedené účetnictví daleko za rámec zákona a zkoumání dat, které poskytuje.

Ale jak jsem se zmínil, hovoříme o středních a větších firmách. Vést takovou administrativu u malých firem je asi kontraproduktivní. Malá společnost o pěti zaměstnancích jenom stěží bude zaměstnávat dalších několik lidí navíc na režijních pozicích.  Jednak si je pravděpodobně nebude moci dovolit a také výsledek jejich práce nebude odpovídat vynaloženým nákladům. Pokud u  velké firmy s obraty ve stovkách milionů, nebo v miliardách, kvalitní informace sníží náklady v jednom roce o pouhé 1%, tak si lidé, kteří je poskytli na svou mzdu vydělali. U malé firmy to asi platit nebude. Nehledě na to,  že u malých firem často bývá jejich byznys velmi ovlivněný náhodou. Dva měsíce vydělávají spousty peněz a další tři měsíce jsou bez peněz, protože nemají žádnou zakázku. V takových datech se jen velmi špatně nalézají souvislosti a závislosti pro další zpracování.

Účetnictví vedené pro majitele a akcionáře

Tady jsme opravdu v doméně velkých firem. Jedna věc je sledování údajů pro management a věcí jinou jsou výstupy pro majitele a akcionáře. Ty příliš nezajímají podrobnosti určené pro operativní rozhodování. Nepotřebují vědět detaily (alespoň ne většinou). Jednou za čas ale potřebují vědět, jak firma funguje. Jestli vedení, které si najali, dělá dobrou práci. Jak se jim zhodnocuje jejich kapitál. Výstupy u účetnictví pro ně určené mají diametrálně jinou strukturu a obsahují jinou sadu údajů, než ty určené pro vedení.

Účetnictví vedené pro stát

A tady jsme zpět u firem malých. Ty opravdu vedou účetnictví prakticky jenom pro stát. V té nejednoduší formě, jakou jim ještě legislativa dovolí. Taky proč ne. Pan majitel, který je současně jednatelem, prodejce a kdovíkým ještě, má stejně všechno v hlavě, nebo v notýsku, který nosí neustále u sebe. Účetnictví je značně nepřesné a zkreslující. Hodnota majetku v rozvaze neodpovídá reálnému stavu ani se zapojením divoké fantazie. O stavu firmy se tam toho příliš nedočteme, ale to nikomu nevadí. Dokonce ani státu. Ten je spokojený, pokud se z účetnictví dá zjistit, kolik mu má firma zaplatit na daních. Jestli má vedení dostatek informací k rozhodování je státu ukradené a vzhledem k tomu, že vedení (to je ten jednatel, který je majitelem, obchodníkem a ředitelem) je současně i investorem, tak je na něm, jak kvalitní si poskytne informace. To řeší ten výše zmíněný notýsek.

Koneckonců. Státu je opravdu jedno, jak na tom firma je. Sám o sobě to nedokáže nijak zkontrolovat. Podobné účetnictví si vedete pro sebe a nikoliv pro stát. Stát vás naopak nutí účetnictví zkreslovat a zjednodušovat.

Účetnictví a daně

Představme si, že máte naprosto správně a korektně vedené účetnictví. Spousta věcí v něm ale záleží na vašem odborném a kvalifikovaném úsudku. Představme si, že nám dluží Franta 100 000. Tuto pohledávku máme v účetnictví. A taky víme, že je na tom Franta v poslední době hodně špatně. Byznys mu nefunguje, má dluhy kam se podívá. S naší pohledávkou to vypadá zle nedobře. Je už dva měsíce po splatnosti a pravděpodobnost, že nám ji Franta proplatí se limitně blíží nule. Jako správní hospodáři přijmeme tuto skutečnost, kvalifikovaně usoudíme že ty peníze z Franty už nikdy nevyrazíme a pohledávku s těžkým srdcem odepíšeme. Snížíme své pohledávky a o 100 000 zvýšíme náklady. Protože o ty peníze jsme opravdu přišli. K takovému konání nás koneckonců přímo vyzývá zákon o vedení účetnictví.

A co na to stát? Stát Frantu nezná. Neví, jak je na tom. Nedokáže posoudit jestli nám zaplatí. Takže nám nenutil nějaká pravidla (najdete je třeba v zákoně o dani z příjmu), na základě kterých své pečlivě vedené účetnictví máme zkreslit, aby to pak mohl zkontrolovat. Na základě těchto pravidel si můžeme dát do nákladů jenom 20% toho, co nám Franta dluží. Vyšší procenta jenom za určitých podmínek a po uplynutí jistého času. I když mi víme, že ty peníze nedostaneme už teď.

V praxi to vypadá tak, že až budeme podávat přiznání k dani z příjmů, tak ze svého pečlivě vedeného účetnictví vezmeme hospodářský výsledek  a začneme postupně začneme nahrazovat přesná čísla těmi zjednodušenými a zkreslenými, která nám nařizuje stát. Ono to pak bude špatně, ale zato se to státu bude dobře kontrolovat. A ke konci s úžasem zjistíme, že i když máme ztrátu, tak musíme platit daně z příjmu. Nebo i naopak. Máme krásný zisk, ale stát žádné peníze nechce. Z čehož vyplívá jediné. Až v médiích uvidíte zveřejněný hospodářský výsledek nějaké velké firmy (protože ty velké je zveřejňovat musí), tak se nenechte zmást. To co zveřejňují je jejich dobře vedené účetnictví. Jsou to údaje určené pro investory, majitele a akcionáře. Většinou je to pravda. Čísla reflektují skutečný stav firmy. Nicméně tato čísla jenom velmi volně souvisí s tím, kolik toho firma odvede na daních. I když vykazuje krásný zisk, nemusí platit na daních ani korunu. Nebo i obráceně. Sice má ztrátu, ale stát z ní vymačká spoustu peněz. Tento rozpor není způsobený nějakými podvody. Něčím nečestným. Takto to stát vyžaduje. Účetnictví a daně spolu sice souvisí, ale mnohem volněji, než si lidé myslí.